Země žulových křížů

 

… náhle tančila, smířeně i divoce

pod mrtvou růží na té Hostině krutosti

a svůdný tanečník, jakýsi Thanatos,

vyhrožoval sňatkem a strašil první nocí

Přes jeho rámě jak přes okno do Tajemství

viděla bílý, nepopsaný list

„Nač klamat složitě, děvčátko, má komnata

je honosná, ohnivá jako Empyreum… smíš uvidět

dobré i špatné, avšak rozlišit

ti bude nedopřáno… ale i tak nedojdeš zatracení,

jako Karl Ignaz nedošel, když opěvoval

nahaté prdelky, dokud tu rozkoš nepohltilo

nesmělé slunce máje… nemáš… nemáš se čeho bát,“

lhal nakonec spíš v třasu nežli v tanci,

ale Ona tušila, že vždy je důvod

začít se bát,

když umírají pohledná slova do hlučných vět…