Pinot noir: nalejte mi další verš

 

Otcovství

 

Tam venku je nejspíš

všechno v pořádku

ale já stejně

společně s anděly

hlídám do tmy

 

a tajně

kdyby něco

nabízím vlastní život

jako výkupné

 

Dospělost

 

Na dětství!

První pád

jak list z podzimního stromu

výkřik roztrhaný na desítky šepotů

a chuť železa na jazyku

 

Jak dlouho vydržíš

za zavřenýma očima vidět slunce?

Tolik práce!

Vyžehlit osobnost, otesat jinakost

přijetí, přijetí, jak to jen udělat?

Jak to jen udělat

nemuset ze všeho svého pořád jen slevovat?

 

A pak i věčnost začne zrychlovat

pohled přes rameno, zkrácený dech

 

A pak tě chytí

vlastní ruce, co vlastní klouby drtí

 

A pak už ne žití

pak už jen

uhýbání smrti

 

Přizpůsobený

 

A pak tě to zlomí

ve jménu bližních

práce a jiných závazků

 

A pak tě to zlomí

jak do svetru závaží

vpletené

ze stovek oblázků

 

Kde byly touhy

zbydou místa

jako když horkou vodu

vyleješ do sněhu

 

Tak tě to zlomí

A konečně

přinese úlevu