„Chybějícím vývojovým článkem mezi zvířaty a skutečnou lidskou bytostí jsme s největší pravděpodobností my.“ Konrad Lorenz
Zase. Škubnutí svalů v celém těle v děsivém úleku bez příčiny, srdce bušící zuřivě do mříží žeber, jako by se skrz ně chtělo dostat na svobodu, a dech vyčerpaného dálkového běžce, který se marně snaží vtáhnout do svého oběhu každou molekulu kyslíku z okolí. Tohle už znal. Zamžoural na červené číslice promítané na strop nad manželskou postelí a unaveně si povzdechl. Čtvrt na tři. Pomalu se zvedl a nejistým šouravým krokem došel potmě do kuchyně. Naučenými pohyby si napustil vodu a lačně vypil celou sklenici. Spokojené a konečně trochu klidné vydechnutí a… Ne, zaváhal jen na okamžik. Vzápětí se nad linkou jako duch vznášel modře nasvícený obličej. Mobil na noc už nevypínal, jen tlumil zvuk, takže stačilo zmáčknout, přejet prstem, kliknout na modrobílou ikonu a nechat si žaludek pošimrat směsicí natěšeného očekávání a neurčitých obav, když na horní liště uviděl červené upozornění. Dvě siluetky. Takže? Rahmat Arzaven si vás chce přidat do přátel. Sakra. Kdo to je? Podle malé profilové fotografie nikdo, koho by opravdu znal, takže rozhodování bylo snadné. Odstranit žádost. Zakládal si na tom, že nehraje na efekt a nesbírá přátele jako na běžícím pásu. K dnešnímu dni jich měl 152, a to mu bohatě stačilo. Za poslední dobu měl navíc často pocit, že se o nich dozvídá mnohem víc, než by potřeboval vědět. Rychle prolétl nové příspěvky. Jan Coufal si aktualizoval(a) profilový obrázek. (On ještě nespí? Nebo taky nespí?) To se líbí uživateli Alice Zlámalová: Ošetřili zraněného pejska. Co se dělo potom, tomu neuvěříte! (Ach bože, video si určitě pouštět nebudu.) Jan Coufal přidal(a) nové fotky. Fantastická večeře, slávky na víně s vínem. Modrý obličej zhasnul a zmizel ve tmě. Teď snad už bude spát až do rána. Na Facebook to nakonec nenapsal, i když ho to v jedné chvíli napadlo.
„Mas pro me konecne tu databazi a tu replikaci SQL?“ Chvíli mu trvalo, než rozeznal nový zvuk firemního komunikátoru, který si včera sám nainstaloval. Znělo to jako cinknutí vršku od piva po otevření láhve. Měl v úmyslu používat ho i pro rodinnou komunikaci, ale jeho žena takové věci nedokázala ocenit a v podstatě je nepoužívala.
„Dělám na tom,“ odpověděl okamžitě a z energických úderů na klávesnici sršelo odhodlání, že dnešní den stráví výhradně prací. No dobře, tak převážně prací. Ale dnes už to rozhodně vyjde, žádné rozptylování, jen produktivita, tah na branku, zaměření na cíl. (Už aby byla dovolená!) Jeho nadřízený v centrále podniku o deset kilometrů dál zrovna pil kafe a neviděl bohužel ani pracovní zápal, ale naštěstí ani svého zaměstnance v pyžamu, jak si na pracovním notebooku pouští video s označením Amazing!, na kterém nějaká dívka malovala nosem portréty filmových hvězd. Jen to kafe pili oba muži společně, dokonce stejnou značku, ale o tom neměli navzájem ani tušení.
Tony Rocky Burčák A wellness kouč jako dělá co? Tak a teď si paninko vlezeme do vířivky to bude paráda? Takovou práci bych taky chtěl.
Jana Stojaniková Neposmívejte se něčemu co neznáte!
Tony Rocky Burčák Aaa, že vy jste taky koučka, trenérka, lektorka, mentorka a mentolka? Děláte i mapování penysu? Mám si ho strčit do atlasu?
Jana Stojaniková Takové tupce mám nejrači!!! Některým lidem by jsem přála, aby potkaly sami sebe!!!
Karel Pátý váhal. Něco ho napadlo, ale zkušenost mu říkala, že ve výsledku si užene jen bušící srdce a vztek, který nebude mít kde vybít. Mohl zaútočit na jejich pravopis, to se nabízelo samo, ale je by to stejně do knihovny nevyhnalo. Kromě toho by to v takové společnosti asi schytal i za své jméno, to zažil už několikrát. Mohl také zaútočit na celý princip komentování, protože se evidentně jednalo o ten typ lidí, kteří odněkud zkopírovali v podstatě libovolný článek, a ten pak v komentářích rozcupovali na kusy. Většinou také nadávali na Facebooku na Facebook a na počítačích a mobilech psali o tom, jak kvůli počítačům a mobilům nemají děti žádné dětství. Ne, Karel Pátý právě přesvědčil sám sebe, že tohle opravdu nemá cenu, a pootočil ukazováčkem kolečko myši směrem k sobě.
A bylo to tady zase. Nějaká neviditelná síla mu postupně sevřela krk, hrudník i žaludek a prsty připravila na startovní pozici na klávesnici.
Evžen Silný Z Ruska nikdy nepřišlo nic dobrého.
Komentář byl pod nějakým článkem o ruských motorkářích. Evžen Silný, spolužák ze základní školy. Přáteli na Facebooku se stali teprve před časem (kdo komu vlastně poslal žádost?), profil měl vyplněný velmi ledabyle a osobně se neviděli více než dvacet let, takže Karel neměl žádnou představu o tom, co jeho bývalý spolužák dělá a jaký se z něj stal člověk. Podle sdílených příspěvků a komentářů to ale asi nebude nic moc, pomyslel si a dal průchod spravedlnosti.
Karel Pátý To je trochu povrchní názor, ne? Co jejich umění, věda nebo nerostné bohatství?
Nervózně se protáhl a popojel o kousek níž.
Pokud budeš sdílet, tak budeš mít v životě štěstí! Smutný příběh: Jedna holka tohle ignorovala a do 4 dnů se celá rodina v autě nabourala, ale jenom ona umřela. PRAVDA!
Karel se rozhodl, že ve svém životě zase jednou pořádně zariskuje, a příspěvek sdílet nebude. V té samé chvíli se na modré zeměkouli objevila červená jednička. To šlo rychle, pomyslel si.
Evžen Silný Jistě, omlouvám se. Depresivní literatura plná alkoholu a duševních nemocí, Mendělejova tabulka chemických prvků a hokejisti. A jinak, jak říkám, nic dobrého.
To je ale blbec! Karel Pátý si zakládal na svém vzdělání, všeobecném přehledu a znalosti historických souvislostí. Ne vždy se mu ale podařilo do komentářů dostat všechno, co vířilo jeho rozrušenou myslí. Teď musel uznat, že Evžen podle odpovědi působil jako zdatný soupeř, a o to víc ho trápilo, že zrovna nemohl přijít na žádnou chytrou a uzemňující odpověď, za kterou by nasbíral pár lajků od svých sympatizantů. Náhle se ovšem na monitoru objevil další komentář.
Kopec Kopecký A ještě vodka! Ale to byl pro náš národ dunajský dar.
Tentokrát Karel nezaváhal. V jeho přátelích žádný Kopec nefiguroval a kromě ocenění od těch inteligentnějších nic neriskoval:
Karel Pátý Děkujeme neznámému hňupovi za to, že zpestřil náš dialog. P.S. – Používání cizích termitů je velké rizoto a často může skončit fiakrem.
Evžen Silný 😀
Nepřirozeně modrý obličej se vznášel místností. Protože to pro něj ale byl neznámý prostor, už podruhé zanadával. K obličeji totiž patřil i zbytek těla, a ten jednou bolestivě narazil na roh nevkusné komody a jednou šlápl na figurku z lega. Bohužel to byl zrovna středověký rytíř, takže byl dost špičatý. A k tomu to úmorné vedro, povzdechl si Karel a konečně se usadil na modře natřenou rozvrzanou židli.
Vyprávějte příběh. No, příběh to zrovna nebude, ale fotky z prvního dne bych tam dát mohl, mumlal si Karel pro sebe a palec mu jezdil po skle jako zběsilý.
Dovolenaaa, huraaa! Vybral jednu z patnácti fotografií, na které si připadal nejvíc fotogenický a uvolněný. Za jeho zády bylo moře.
Jituska si dala chobotnici, říkal popisek u druhé fotky. Z Jitušky byly sice vidět jen ruce a prsa nad stolem, protože do záběru se mu toho víc nevlezlo, ale lepší obrázek neměl.
Rodinna idylka. Čtyři přesvětlené hlavy těsně u sebe se širokými úsměvy.
Tak, to by snad stačilo, i když možná… ano, ještě jednu s dětmi ve vodě, ať je to úplné.
Karel byl spokojený. I další dny byla dovolená podle jeho představ a za jeho zády se objevovaly pozoruhodné věci.
Kamiros, amfiteatr. Filerimos, unikatni rozhledna. Plaz Prasonisi, pujcili jsme si auto. Taky jsem si dal chobotnici. Deti se zahrabaly do pisku.
A lidem se to také líbilo, což ho samozřejmě těšilo.
Jan Coufal Super! Užívejte!
Alice Zlámalová Jééé vy jste ale krásná rodinka!
Luci Kolářová A Káji, kde to jste?
Aleš Richter Já bych tam nejel, to jste odvahy, je tam klid, jak to tam zvládáte?
Karel na sobě pociťoval blahodárný účinek odpočinku, byl ve formě a bryskně odpovídal do několika minut:
Díky za kompliment, klid tu není, hrozně tu řvou cikády a to množství skvělého jídla a vína je někdy fakt o život, ale bojujeme ze všech sil. Pozdravuj v Bulharsku!
Na parapet bubnoval déšť, vítr se naléhavě opíral o okenní tabule a v pokoji bylo šero. Karlovi se chtělo spát a měl svou obvyklou mizernou náladu. Chvíli si lámal hlavu nad tím, co si právě přečetl: Vědci varují – alkohol způsobuje sedm druhů rakoviny! A vzápětí v dalším příspěvku: Abstinence není zdravá, podle vědců by se mělo pít každý den! Články se mu ale nechtělo číst, ostatně většinou reagoval už jen na titulky, protože textů přibývalo, a kdyby je měl všechny pročítat… Pohlédl toužebně na sklenici vína vedle sebe a rozhodl se, že pravdu mají ti druzí vědci bez ohledu na to, co jsou vlastně zač. Prokousával se dál dneškem a trochu se mu ulevilo.
Alice Zlámalová sdílel(a) fotku uživatele Michael Douglas. No vida, Alice, jestlipak by i Michael sdílel tvou fotku? Ta představa ho rozesmála.
To se líbí Alice Zlámalová: Mít místo, kam se můžeš vracet, je domov. Mít někoho, kdo tě miluje, je rodina. Mít oboje, je dar. Aha, to jsem nevěděl, pomyslel si jízlivě a napil se vína.
Alice Zlámalová: Venku prší. Nepřišel ten podzim letos nějak brzy? Ta holka má tedy postřeh! V zimě napíše, že je zima. A jak se dnes rozjela, už zbývá jen příspěvek o zvířátkách a bezcitných žroutech masa, a tím by vyčerpala celý svůj repertoár. Jednou se dokonce chtěl přidat k recesistické skupině Fuck the Cucumbers!, ale protože by to bylo gesto jen na truc Alici Zlámalové, kterého by si ani nemusela všimnout, nakonec to neudělal.
Cinknutí vršku od piva: „V utery rano v 9 je schuze, bud tam vcas, je to dulezite.“
„OK,“ odepsal bezmyšlenkovitě.
Už to začalo! A bude hůř!
Tenhle titulek viděl už asi pětkrát, a pokaždé pod ním našel nějaký katastroficko-konspirační scénář, samozřejmě doplněný velkým počtem ověřených tvrzení typu „Elvis žije na Havaji“. Už se chystal pohnout myší a zanechat text mezi odpadky virtuálního smetiště, kam podle něj jednoznačně patřil, když na něj z džungle zasvěcených komentářů vykouklo známé jméno.
Evžen Silný Drahý pane, mezi sebou se neumí domluvit často ani sousedi nebo manželé, kteří spolu žili dvacet let. Dokonce ani tady v diskuzích se nedomluvíme. Jak by se podle vás potom mohly domluvit celé národy? Lidstvo je tupá nepoučitelná masa, my jsme chybějící vývojový článek mezi zvířaty a skutečnou lidskou bytostí, jak trefně kdysi napsal psycholog Konrad Lorenz. Naše úloha na planetě je veskrze tragická.
Zrychlený tep. Bušení srdce. Prsty na klávesnici a nervózně těkající oči. Karel se nezdržoval zjišťováním, na jaký názor Evžen vlastně reagoval, a hned se vložil do hry.
Karel Pátý Tedy ve tvém světě bych nechtěl žít. Tolik pesimismu a strachu…
Evžen Silný To říká kdo? František Nebojsa? Lidé se přece přirozeně bojí změn a nových věcí, a nemusí být ani nijak dramatické. Copak ty necítíš napětí, když jedeš na dovolenou? Je pro tebe snadné se přestěhovat? Zvyknout si na nové město, lidi, kolegy? Nebál by ses změnit práci, kdyby ti vadila?
Ten chlap Karla iritoval tak moc, že si ani nedokázal uvědomit, čím to je. A nedokázal se už ani uklidnit. Nalil si další sklenici vína a jeho prsty vyťukávaly do plastových písmenek staccato tak zuřivě, až se otřásal celý stůl.
Karel Pátý Nepromítej na mě prosím své strachy. Klidně seď doma, na dovolenou nejezdi, a jestli máš problémy s mezilidskými vztahy, navštiv odborníka.
Evžen Silný S dovolením použiju parafrázi F.X.Šaldy: Takové ubožáctví duševní nemá se uctívat polemikou, nýbrž míjet jen mlčením.
Knokaut. Karel strnule seděl a koukal skrz monitor. Znal ten citát a nechával si ho v záloze pro skutečně vyhrocenou a zásadní příležitost, jako klenot mezi pointami, jako eso v rukávu, které by vynesl v pravou chvíli a se slastným pocitem vítěze by bral všechno. Proto si ho také šetřil, a ten Silný idiot ho použil jen tak, bez příprav, bez varování, bez skutečné pointy, v běžné slovní přestřelce! Zamrzlá krev v žilách se znovu rychle dostávala do varu. To je vrchol!
Kolem něj se náhle ovinula vůně dámského parfému smíchaná s cigaretovým kouřem. Chvíli ten podnět jen bezradně vnímal. Že by Jitka začala zase kouřit? Ne, teď ne, teď nedokázal tu myšlenku dál rozvíjet.
„……, ……, ššššššš, ššššššššššš zítra večer?“ Další vjem. Někdo na něj mluvil. Aha. Zase jeho žena.
„Hmm,“ odpověděl. Ticho. Dezorientované flotile jeho myšlenek nějakou dobu trvalo, než si uvědomil, že taková reakce nebude stačit, a tak to prostě risknul: „Ale jo.“
„Tak fajn,“ dostalo se mu odpovědi, aniž by měl tušení, co právě odsouhlasil.
Jak to má napsat? Jak to jen napsat, aby bylo nad slunce jasné, že ví, kdo to udělal, ale zároveň aby nikoho přímo neosočil? Karel Pátý se chvěl. Ráno našel své auto v hrozném stavu. Propíchnutá přední pneumatika a poškrábaný lak na dveřích u řidiče. Ten zákeřný ubožák! Jak se jen mohl opovážit se takhle primitivně mstít?
Konflikty s Evženem Silným nabraly poslední dobou na intenzitě a Karel nepochyboval o tom, že to byl on. Samozřejmě, vedli spolu docela otevřenou kyberválku, ale tohle tedy nečekal. Byl si celkem jistý, že několik vzkazů zaslaných „omylem“ paní Silné z falešných ženských adres a pirátské napadení Evženova profilu byly akce natolik profesionální a z hlediska časových odstupů tak obezřetně dávkované, že ten samolibý knihomol neměl šanci ho odhalit. Musel mít přece spoustu jiných nepřátel, když dával na Facebook takové žvásty!
Když se Karla policie ptala, jestli je s někým ve sporu nebo má na někoho přímo podezření, žádné jméno neuvedl. To považoval za obzvlášť chytrý tah, protože až vymyslí a zrealizuje odvetu, nebude mezi ním a Evženem Silným žádná reálná spojitost.
Rychle prolistoval nové příspěvky a dokonce se zasmál při krátkém dialogu svých oblíbených umělců, který si hned opsal, aby ho mohl případně použít při další přestřelce s Evženem:
Chtěl bych se také stát kreténem, poradíte mi, jak na to?
Ano. Zůstaňte sám sebou.
Dál už ho ale ovládal jen vztek. Ke článku o novém českém filmu napsal: Nemám rád české filmy, protože u nich nedokážu snít. A protože mu to nestačilo, tak ještě přidal: A ještě horší je filmový klub – škaredí lidi dělají škaredé věci, a to celé s titulkama (jak napsal trefně jeden americký recenzent). Kromě toho, pokud chtějí autoři nějakou filmovou cenu, stačí natočit něco srdcervoucího o menšinách, o postižených dětech nebo o válečných obětech. Z některých filmů ten kalkul čiší na sto honů. K tomu disharmonické housle, šero a rozkymácená kamera – a máte snímek na ČT2 jak vyšitý.
Karel Pátý pokračoval neohroženě ve svém válečném tažení virtuální krajinou. Napadl prokrastinaci a nemilosrdně vyplenil nejen samotný termín, ale i jeho propagátory a prodavače údajné léčby. K infantilnímu citátu s kytičkami přidal mezi srdíčka jeden naštvaný emotikon. Výzvu ke sdílení informace o ztraceném snubním prstýnku okázale ignoroval. Jako armáda spravedlivých vtrhla jeho písmena mezi šiky kritiků, kteří zrovna cupovali fotografii známého herce, na níž pózoval před svým novým autem. Za normálních okolností by se přidal k posměchu, ale teď šel tvrdě proti proudu: Jest údělem hloupých, neschopných a zakomplexovaných neunášet pohled na to, jak se někomu jinému daří nebo jak je někdo druhý spokojený.
A nakonec, snad aby dokázal, že mu není nic svaté, přidal pod deset romantických rad na šťastný vztah svou vlastní: Chlapi, recept je jednoduchý – dokud se neoženíte, musíte mít koule na to ženy opouštět. A až se oženíte, musíte mít koule na to s nimi zůstat. Tak. Pomalu vypustil vzduch z plic, zaklonil hlavu, zvedl ruce a protáhl se. Na ikoně zeměkoule se zvyšoval počet upozornění, takže Karlovi bylo jasné, že jeho výlevy nezůstaly bez odezvy, ale rozhodl se je ignorovat. Více ho totiž trápilo, že ačkoli i dnešní láhev byla prázdná, stále nepřišel na způsob, jak vzít Evženovi Silnému klidný spánek veřejným sdělením, že ví o jeho barbarském činu, a že mu to rozhodně jen tak neprojde.
Evžen Silný přidal nový příspěvek: Včera v noci zapálil nějaký pitomec mému otci altánek na zahradě. Shořel v něm mj. i můj náhradní vozík, který jsme neměli v paneláku kde skladovat. Prosím sdílejte a pomožte nám najít a dopadnout tu lidskou zrůdu, která napadla naši rodinu. Vzkaz pro tebe: Nám se neschováš, jsme ti na stopě, zmetku!
Tělesná schránka Karla Pátého připomínala exponát z muzea voskových figurín. Jako by se v něm na chvíli zastavil veškerý život, jen mozek se snažil počtem operací za sekundu dohnat své konkurenty ze světa informačních technologií. Altánek patřil Evženovu otci? Evženův otec se jmenuje také Evžen? Dům není Evžena juniora, ale seniora? Evžen bydlí v paneláku a je na vozíku? Může chlap na vozíku propíchnout pneumatiku od auta? Co všechno ještě přehlédnul?
Při poslední myšlence se skelné a strnule vytřeštěné oči konečně rozmrkaly a Karel překotně vymazal internetovou historii. Vyhledávání slov „koktejl Molotov“, stejně jako „velká prsa“, „seznamka“, „italská vína“ a mnoho dalších zmizelo. Kéž by tak snadno šla odstranit i historie reálného světa!
Diskuze pod Evženovým příspěvkem byla přehlídkou pohoršení, vzýváním spravedlnosti a voláním do zbraně, úplný hon na čarodějnice. Chtěl pryč, daleko od světa Evžena Silného, a tak rychle přejel ukazováčkem přes kolečko myši a zastavil se u jedné z nových fotografií. Jana Milá si aktualizovala profilový obrázek. No tedy… Zvětšil si obrázek na celý monitor a zálibně si ho prohlížel. Na chvíli dostal neodolatelnou chuť napsat pod něj nějaký kompliment, obdivný sonet či lechtivou poznámku, ale měl strach, že by to vyznělo vilně a nepatřičně. Nakonec se zmohl na poněkud bezzubé: Sluší ti to. Ta fotka v něm ale spustila film plný emocí, ve kterém se políčka vzpomínek libovolně prolínala s políčky představ a Karel se nechal kolíbat na vlnách romantiky a bezpečí. Možná že vnější svět vůbec neexistuje, možná je jen výsledkem nějakých chorých lidských fantazií…
Neurotický ukazováček ale dlouho nevydržel na klidné frekvenci a automaticky poslal Karla do dalších světů. V jednom z nich přidal slavný zpěvák příspěvek: Malý Rišik říkal – tati, to je smutné, ale zase to tomu Ronaldovi přeju, ale zítra si dáme svoje finále a já vyhraju, joo???? Tak dobrou. To se líbí Alice Zlámalová a 1.5 tisíc dalších. Neviditelná ruka v hrudníku o něco málo zesílila své sevření. Patnáct set lidí? U takové věty? Možná má Evžen pravdu a lidem skutečně není pomoci. Jenže Evžen je na vozíku a je zřejmě naštvaný na celý svět, proto je tak zapšklý.
Cinknutí vršku od piva. „Chci se s tebou rozvést.“
Ve voskové figuríně ustaly i mozkové pochody. Jako když v tovární hale vypnete stroje a máte pocit, že ticho mezi stěnami ještě nějakou dobu rezonuje. Zpětně nedokázal odhadnout, kolik ročních období se vystřídalo za oknem, než se znovu probral k životu a pochopil smysl té věty, jakož i skutečnost, že mu ji nepíše jeho nadřízený z práce. Teď zkoumal facebookovou stránku své ženy, ale nic znepokojivého na ní neviděl. Měla tam jen jednu profilovou fotku, a na ní se usmívala. Za poslední rok navázala jen dvě přátelství – pravda, jedno s nějakým mužem, kterého neznal, ale to nemuselo nic znamenat. Jinak žádný velký život, minimum sdílení a vlastních příspěvků. Na jedné z několika mobilních fotek zahlédl v její ruce cigaretu. Takže skutečně začala znovu kouřit, a už je to asi docela dlouho. Proč to před ním ale tajila? Nebo netajila?
Jeden hlas z jeho vnitřního dialogu říkal, že je možná lepší o své ženě nevědět všechno. Ano, a o svých kamarádech také nemusíme vědět všechno, hlavně to, co si myslí, přitakal na chvíli druhý hlas. Vzápětí ale šel do opozice a zneklidnil Karla tvrzením, že by měl na tu větu nějak reagovat, něco udělat, skutečně udělat. Prsty nad klávesnicí vypadaly bezmocně, jako pařáty dravce, který chvíli před útokem na kořist zkameněl. A po několika dalších ročních obdobích konečně napsal:
„A proč?“
Na gymnáziu své spolužačce v jedné zamilované básni napsal: „Srdce jak v ptačím hrudníčku roztlouká žebra na padrť.“ Teď měl podobný pocit, ale se zamilováním to nemělo nic společného. Seděl ve tmě na gauči v obýváku, ztěžka dýchal a mohl jen odhadovat, v kolik hodin ho to zase probudilo. V uších mu zněly útržky vět, které byl v minulých dnech schopen vnímat. Jitčiny mrazivě věcné argumenty. Emočně příliš vyčerpávající dotazy dětí, které neunášel a snažil se jim proto vyhýbat. Oznámení plukovníka Balcárka, že poškození jeho vozu bylo uzavřeno jako vandalismus – té noci nebyl údajně jediný poškozený. A také upozornění, že pan Evžen Silný jej uvedl jako člověka, se kterým měl v minulosti spory, a proto bude muset být vyslechnut v rámci vyšetřování trestní věci obecného ohrožení a poškozování cizí věci, je to rutinní postup, pokud má čisté svědomí, nemusí se ničeho bát, hahaha, rozumíme si, pane Pátej.
V takových chvílích by člověk neměl být sám. Karel ucítil naléhavou potřebu svěřit se svým přátelům, říct jim, že mu není dobře, že nemůže spát, že byl zatažen do zájmu o celý svět, ale nějak nedokáže uchopit svůj vlastní život, že už se nechce snažit vidět všechno v souvislostech, aby mohl zůstat objektivní… Probuzení telefonu, přejetí prstem, bílé f v modrém čtverečku.
Karel, oslavte s uživatelem Evžen rok vašeho přátelství!
Modrý obličej ještě chvíli koukal na dvě fotografie, které program svévolně spojil a vložil do jednoho rámečku. Potom zhasnul a zmizel ve tmě.